Snílek.

Emanuel z Čenkova

Snílek.
Za parných dnů v tom dusnu školní síně, pod nudným professorem, při řečtině, blíž okna bledý snílek dumá rád, svým duchem bloudí kdesi ve vidině, kde fantasii pouští volný spád. A v myšlének svých skotačivém roji již těší se na dětskou družku svoji, na diblíka, jenž velké oči má, s níž hraje, honívá se po pokoji a v skrytu líbá ji a objímá. Muž s kathedry přednáší o Heleně, o Parisu a bojích k vůli ženě – slov odměřených jednotvárný spád – a slovu „láska“ v mluvě přeučeně obratem řečnickým se vyhne rád. 68