Rybářka.

Emanuel z Čenkova

Rybářka.
Když zář tkví po rybníku nepohnutém, jak víla, v člunku, s chvějným v ručce prutem, vždy toužně těšívá se na tu hru, až rybku polapí v svém žertu krutém a nazpět v tůň ji hodí z rozmaru. Jsouc dětsky nestálá i skotačivá, za chvíli znavena se tiše dívá v lesk vody, jenž je šerem dubů mdlý, jak obraz její krásy v hloubku splývá a v šatě plaveckém se zrcadlí... Zda tuší, že dnů kdysi vzejde řada, kdy při milostných pletkách kouzel vnada všem srdcím bude léčkou v její hru? Až zraní je, pak za chvíli zas ráda v tůň zoufalství je vrhne z rozmaru. 71