V zátiší.

Emanuel z Čenkova

V zátiší.
Pruh lesů, koberec luk roztomilý já vidím z pokoje té klidné villy, jež vystavěna slohem rokoka, kde vane chlad za parných léta chvílí a v taktu vln zní šumot potoka. Zde nezřím kotouč dýmu v kalném vzduchu nad městem plným lomozu a ruchu, továrny není v celém okolí, a chodců vřava nedojde tu k sluchu – jen cepů tep od blízké stodoly. A nečtu novin, které jedem dýší, zpráv o vraždách a zvěstí z dálných říší, mně cizím je tu světa vír a chvat. Zřím z okna – mezi tím co verš ten píši – jak jede ke vsi bludný akrobat. 87