Zvony.

Emanuel z Čenkova

Zvony.
Když páry mlžné lehnou v šeré kraje, ach, sladkou hudba, ve zvonech jež hraje, ten hlahol lásky, touhy mír, jak by se velké blaho na svět neslo, jak by se chvělo dobrých duchů heslo ve hříchů pelech, vášní vír. Dnů sklonem též v mém srdci zvony zvučí, leč bouřným jekotem to v nich jen hučí, žal zoufalý a citů svár, tak jak by plakaly nad ztrátou žití a na poplach zas počaly pak hřmíti v mé duše sprahlý suchopársuchopár. 105