Píseň nymf.

Píseň nymf.
(R. Wagner.)
Tesklivě venku dnes, podzimně, mlhavě. Podivné myšlenky rodí se ve hlavě... Nad knihou zasněný naslouchám do šera, Kdes v domě na klavír kdos hraje z večera: Blouznivou píseň, tak snivou, tak blouznivou, Vášnivou, toužící, tichou zas, truchlivou, Jak zkazku báje, jak šepot vln bájných řek, Bájných řek plných nymf, bájných řek pohádek. *
Vlny jdou, stoupají, hučí, se houpají, Veliký měsíc se rozžehl nad kraji, 39 Podivná píseň se line kdes z daleka Neznámá, mocná tak, cizí, přec odvěká, Sborem a v sólu zas, nahlas a ztlumená, Jakoby v člověku a zas jej vzdálená, Vzdálená věčnosti, blízká od zrození. Naslouchám strnulý v akkordů zmámení. Nymfy se blíží a plují a zpívají, Vlny jdou, stoupají, hučí, se houpají, Zpěv teskní, vznáší se, klesá a heleká, Stromy jím šumějí, ozvěnou v skalách lká, Je svůdný jak žena, opojný jak mok rév, Vzněcuje v oku žár, přivádí k varu krev... Z hluboka hvozdu, slyš, rohu zní zadutí jakoby vylétly vichrové vzedmutí. O skály tříští se, zahučí v pralese, ještě kdes daleko ozvěnou ozve se, Zaniká pomalu, pozvolna, zhasíná Jak výkřik touhy, jež umdlena usíná. 40 Nymfy se potápí, mizí, v tmách prchají, Zpívají píseň o prstenu, zpívají O kletbě, která jej provází od věků, O kletbě osudu, píseň o člověku, Který chce božské, jenž silným chce, skvělým být, Věčností, krásou, se velkostí k smrti zpít. *
Sluneční paprsky tancují na vlnách řek, S vítězným mečem jde vyvolený snů rek Za splněním osudu, za životním cílem svým, Za zahrady čarovné tajemstvím. Tam zpívá a svádí čarovný pták, Tak sladce, tak tiše a omamně tak Jej kolébá v illusi, v dráždivý sen O neznámé bohyni, o lásce žen, O rozpětí bez mezí, síle a všem, Co zrozeno v něm, co zakleto v něm... 41 A z daleka zaléhá zpěv strážných víl. V skalách se rozléhá pláč jich a kvil Nad zhrzenou výstrahou, výstrahou jich, Jež sklidila nevděk a sklidila smích, Zpěv pějí o prstenu, prstenu zlém, Jenž kletbou je odvěkou, neměnnou všem, Již k prstenu tomu připiati jsou Neznámou vůlí, osudnou... *
A opět je temnota, noc širá jen... Vlny jdou, šumějí jak hrůzný sen, Vlny jdou, šumějí a nymfy zpívají, Zpěv jejich bloudí jak bouřlivák nad kraji. Strmí hrad illuse z kypících vln, V požáru plamenech klesá do vln, Mrtev rek spočívá na márách V hlubokých tmách těch, bezedných tmách 42 Zahlcen, rozdrcen bludným svým snem, odvěkým, neměnným osudem, Jenž připiat k prstenu, připiat, s ním spiat: Toužit po božském a lidským být jat! *
Tiše kdes doznívá klavíru blouznění... Pomalu probírám, vzbouzím se ze snění, Ticho je, ticho a mrtvo kol do kola... Přede mnou svíčka jen na stolu plápolá. 43 Jednou za věk procitnu v člověku, zpívám: Tajemství přeměny bytí, měsíčné žití...
*
V prostorách vesmíru těkám od věků do věků.
[45] PÍSEŇ MODRÉHO PAPRSKU / LYRICKÉ EPOS / V ŠESTI STECH EXEMPLÁŘÍCH VYTIŠTĚNO ROKU MCMX. TISKEM ALBERTA MALÍŘE NA KRÁL. VINOHRADECH / KLIŠÉ FIRMY JANA ŠTENCE V PRAZE / KNIHOVNY „VLNY“ SV. V. ČÍSLO ......
E: jf; 2004 [47]