JINÁ LITEVSKÁ PÍSEŇ.

Julius Zeyer

JINÁ LITEVSKÁ PÍSEŇ.
Že za les jel jsem ku své dívce, to otec starý nevěděl, prach na rouše a na brůničce však tajemství mé pověděl. Ó nekárej mě, otče starý, dnes přivezu svou nevěstu, hle, hrabe již můj koník jarý, dej požehnání na cestu! Když o půlnocí jsem se vrátil, tu starý otec ještě bděl, byl modlitbou si chvíli krátil, teď v ústrety mi k vratům spěl. A tázal se: Kdo nocí temnou ti, synu, svítil na cesty? – Dvě jasné hvězdy jely se mnou, dvé zlatých zraků nevěsty! (Lumír 1887.)
87