JARO.

JARO.
Ženilo se slunce s lunou, s nebes dcerou jedinou, večerní a jitřní hvězda byly jejich družinou. Večernice lože stlala, svítila jim v komoru, jitřenka až do úsvitu stráží stála v obzoru. Odhrnula zlatotkanou koltru ráno, s úsměvem vstalo slunce, naplnilo, září blaha celou zem. A ten úsměv jeho blahý zemi prvním jarem byl, růžový lesk vdechl břehům, v modré vody stříbro lil. 88 Vonné květy volal v luhy sluneční ten blahý svit, lipám vplítal kolem skrání zlatých korun vzácný kmit. Dubům též, těm zasmušilým, v jejichž koších soumrak vlád’, čelenky jak z diamantů na dumavé hlavy klad. A když pnuly bledé vrby slunci ratolesti vstříc, prstýnky jim navlékalo, perle na ně sypajíc.