Maryšce.

Maryšce.
Maryška, Maryška, nad tu věru není; onať mé největší v světě potěšení. Maryška, Maryška, ta krásná květina, jež mne k sobě poutá z všech růží jediná. Kdybych já Maryšku nad vše nemiloval, věru bych největší muka zasluhoval. Muka to největší: bez Maryšky býti a v hlomozu světa s pustým srdcem žíti. [16] Maryško, Maryško, věř, tak rád mám tebe, žeť více milovat nemohu ni sebe. Věř, že bych Ti k vůli všecko rád udělal, jen ne, kdybys chtěla, bych tě nemiloval. Leč ty nechceš věřit, co mé srdce cítí; nemůžeš mou lásku ani pochopiti. Jistě že Tvé srdce tenkrát tvrdě spalo, když to dobré nebe lásku rozdávalo!... *** Maryško, Maryško, nic mi nechceš přáti, nic mi z útrpnosti k vůli udělati. 17 Do háječku chtěl jsem s Tebou, drahá, jíti, a Ty jdeš navzdory panské leny plíti. V háji by srdéčko, láskou oživělo; tam by Ti o lásce ptáčátko zapělo. Však já vím, co Tobě milovat mne brání – Rada bys se stala urozenou paní. Ráda bys v hebvábu, ve zlatě chodila, ráda bys ve voze skvostném se vozila. Však co bude platno Tobě zlato skvoucí, když tě nezulíbá láska nehynoucí? 18 Co ti bude platno v kočáře jezditi, když budeš v něm marně po lásce toužiti? Jistě že pak s bolem pozasteskneš sobě, žes tu moji lásku pochovala v hrobě. 19