Triolet.

Emanuel Züngel

Triolet.
Nechtež mi mé srdce, ono spí – nebuďte je z milostného snění, ať se o hře lásky nedozví. Nechte mi mé srdce, ono spí – vždyť i vám to, dívky, milé není, když vám u hlav lůžek zvonky zní! Nechte mi mé srdce, ono spí – nebuďte je z milostného snění. Nechtež, bych svou lásku pochoval. Nechať mír se v duši moji vrátí; mír ten, jenž tam dříve panoval. Nechtež, bych svou lásku pochoval, sic mne břímě její ve hrob schvátí. Chcete, bych tak bídně dokonal? Nechtež, bych svou lásku pochoval – nechať mír se v duši moji vrátí! [20] Pak budu zas tiše, blaze žíti, zaponemuv na to, co mne hnětlo; mír a pokoj budu v duši míti. Pak budu zas tiše, blaze žíti – Pro mneť kvítko lásky nevykvetlo, pročež nechci víc o lásce sníti! Pak budu zas tiše, blaze žíti, zapomenuv na to, co mne hnětlo! 21