Našemu lidu.

Našemu lidu.
Ty lide náš, ty zpěvný lide náš, jenž jarou písní vlast svou opěváš, jenž s mužnou pílí chutě máš se k dílu, a ve všem jevíš svěží um a sílu – ty zhoubcům našim ruky nepodej, ty vlasti jen se věrně zachovej! Ty lide náš, ty chrabrý lide náš, jenž cepem klas i vraha mlátit znáš, jenž od oře a pluhovládné kleče se mužně řítíš v kruté za vlast seče – ty v cizí jařmo šíji nepoddej, ty vlasti jen se věrně zachovej! Ty lide náš, ty skromný lide náš, jenž hluboce se pánům koříváš, a v úctě líbaje jim vetchou ruku, jen pýše jejich pomáháš tím k tuku – ty panstva pýše víc se nepoddej, ty vlasti jen se věrně zachovej! [83] Ty lide náš, ty zbožný lide náš, jenž s čistým srdcem v chrámy chodíváš, jenž v každé kapličce se požehnáváš, a poutníkům všem zbožný pozdrav dáváš – ty klamu se a zrádě neoddej, ty vlasti jen se věrně zachovej! Ty lide náš, ty dobrý lide náš, jenž chudině rád dvéře otvíráš, jenž neptaje se po víře ni rodu poutníka zveš ku veselému hodu – ty cizím zrádcům vody nepodej, ty vlasti jen se věrně zachovej! Ty lide náš, ty český lide náš, jenž s pýchou praotců svých zpomínáš, a v písních, kronikách od otce k synu snažíš se zvěčnit slávu Libušinu – ty za zlato tu pýchu neprodej, ty vlasti jen se věrně zachovej! 84