Hadrnice.

Hadrnice.
Hadry, staré sklo a kosti sem, panenky, snášejte; svědky světa nestálosti na hromadu dávejte! Dám vám sice málo grošů, moudrosti však na sto košů. Mnoho jsem již na tom světě slyšela i vídala, když jsem pilně v zimě v letě hadry, kosti sbírala. U pána i u žebráka všade byla sbírka jaká. Páni sice vezdy mají šaty pěkné, bohaté oniť vkus i krásu znají i ty módy přepjaté; když však se jim štěstí změní – tu o hadry nouze není. [111] Dokud žití se usmívá, jaká krása, lad i vděk! Růžně se jim tvář zardívá, byť i hlavu tížil věk. Po něm z vší té milostnosti zbude jen – hromádka kostí! Jak se ty paláce skvějí, jaká skvostnost, jaký lesk! Oči mile na tom tkvějí, ač se v duši budí stesk. Až však čas ty ráje zruší, budu mít skla – plnou nůši. Toť ta moudrost, ježto v světě v duši mojí uzrála, když jsem pilně v zimě v letě na smetištích sbírala. Všecky světa milostnosti jsou jen – hadry, sklo a kosti! 112