Sokolu.

Emanuel Züngel

Sokolu.
Hoj, Sokole, spěj do výše, k slunci Slávy zapoleť, s blankytné patř světla říše, na ten temný šírý svět; a pak skloň se nad Prahou, nad vlastí svou předrahou. Bystrým letem tuž své síly, bouří sobě cestu raz, byť i hromy vůkol bily, v letu nezlomí ti vaz; ty pak s mužnou odvahou chraň vlast svoji předrahou. Byť i orel hrdopýšek chtěl se vznésti nad tebe, však on za žádný se plíšek nedostane do nebe; ty pak mírnou povahou zdob jen vlast svou předrahou. [149] Vzhůru k boji! Viz krkavce, kroužíť nad svou obětí; strestej loupežného dravce, pomsta buď mu v zápětí; nedej loupit s rozvahou dravcům vlast svou předrahou. Hoj, Sokole, spěj do výše, k slunci Slávy zapoleť, s blankytné patř světla říše na ten temný šírý svět; a pak s výše nad Prahou žehnej vlast svou předrahou. 150