Ke dni 29. srpna 1867.

Emanuel Züngel

Ke dni 29. srpna 1867.
Co znamená ten hlahol zvonů všech a sváteční ten ruch i život čilý? Toť s nadšením a plesem jásá Čech, že dědičný mu poklad navrátili. A ze všad vybíhá k té cestě zlaté, jíž ubírá se jeho klenot drahý, a slzou vítá ostatky ty svaté se vracející do matičky Prahy! Zda slavnější mu v tomto věku den až dosud vzešel v růžně skvoucí záři? Zda krásnější mu sen byl vyplněn? Kdy blahost vyšší rozjasnila tváři? Co popíráno jemu tolikkrát, proč závistný se vrah naň dosud durdí – zde vidí opět ku Praze se brát to svoje staré svaté „haraburdí!“ [160] Již s cesty, posměchu ty rouhavý a mrzká lži i bídná, slepá zášti! Svůj ukryj vtip a rozum bezhlavý i tupé šípy své v své bídy plášti! Nadarmo hučí zběsilý tvůj vřesk a světu hlásá, že skvost „šiboletem“: Neskalen koruny posvátné lesk, a její sláva dosud září světem! 161