Tam na východě.

Emanuel Züngel

Tam na východě.
Tam na východě rudá zář krvavé věstí žáry a Evropa obrací tvář na děsné ony páry. Co staletí již dřímalo jak blesky v mraku černém, to mocně teď zahřímalo tam v Stambulu zlověrném. Duch dějin spěje času vstříc a k spěchu jej pohání, by srazil již ten půlměsíc, jenž slunci vzejít brání: to slunci blaha, osvěty a posvátné volnosti, jež držel mrak ten prokletý v otrocké podružnosti. [185] I zdvíhá hlavu otrok Sláv a hněvem pěst zatíná; i zdvíhá miliony hlav a lesy rukou vzpíná. K němu se družně staví Řek a sahá ku své zbroji, by staletý vybouřil vztek u turkobijném boji. Naprej!“ to bouřně hlaholí, „Naprej!“ to v skalách hřímá, až světu srdce zabolí a Turka hrůza jímá. Jen jeden ještě velký boj, jen jednu panychidu a moři musí vrahů voj skrýt hanbu svou a bídu. Již na východě rudá zář krvavé věstí žáry a celý svět obrací tvář na děsné ony páry. Jak bouře vždy se blíž a blíž s Balkánu dolů řítí – jen jeden blesk, a v slunci kříž se nad ním rozesvítí! 186