Zlý démon.

Emanuel Züngel

Zlý démon.
Již tomu řada dlouhých roků, co s trůnu zazněl vládcův hlas: „Chci volného Vám přáti toku, chci blaženější vidět Vás.“ A slovo zůstalo jen slovem a slibem zůstal krásný slib – – My dosud v starém proudu plovem sdílíce němých osud ryb. Co příčinou je toho zjevu? ký mráz ten něžný zhubil květ? Co z daru učinilo plevu, již bez škody lze vrátit zpět? Jeť démon to, jenž dráhnou dobu již vládne naším osudem a pro jehožto černou zlobu my nikdy šťastni nebudem. [196] U trůnu stojí zlý ten rádce a provádí svůj pekla um; jeť ohavný to věru zrádce a sluje: záští k Slovanům. Byť požehnání slova zněla k nám s trůnu v lásky nadšení, prv nežli k cíli doletěla, on v zlou je kletbu promění! Nadarmo úpí lid slovanský, žeť nesnese již břemen tíž, nadarmo vzývá soucit panský, by k němu sklonil sluchu blíž. Ty nářky jeho démon krutý vždy bouří hany přehluší a v hněvu stojí nepohnutý, jejž ani peklo netuší. A proto naděj za nadějí si včasnýv časný hrůbek ulehá a proto dále nářky znějí a kletba kol se rozléhá. Kdo netvora as toho zničí, jenž v svobody nám brání chrám? Jsme národ tichý, holubičí a protož pomoz Pán Bůh sám! – – 197