Kompetentní soud.

Emil Trnka

Kompetentní soudsoud.
Nadšen poněkud již pivem, v rozhovoru živém, zapomenuv na boha i konkordát, kmotr Sáně prohodil cos maně, co ho mohlo nejmíň život stát. Řekl totiž: „beranBeran takt kde dávádává, tam že celá obec vrtohlavá!“ By pak dotvrdil, že tak to jest, 140 spustil hřmotně na stůl pěst, až se hosté, žbánky, sklenice lekli velmi velice. Od pekelce zdvihne na to v celé svojí délce dráb se Šeferna, jeho nos červená lucerna nad „šnurportem“ tlustým, pod obočím hustým blýská se mu vejřích očí pár, hlas má jako starý brundivár. „Jářku – tentonočky – co to bylo? Tady našemu se přednostovi ctnému panu purkmistrovi na smrt ublížilo! Ať mě všecky čtyry dočky, (při tom sprásknul špádů celičkou hru na hromadu,) ať mne rarach sám, když to neudám, jájá, jenž spravedlnosti jsem jedno z ramenramen, a pak bude s vámi funus – amen!amen!“ „„Ale, milý drábe,drábe,““ polekaný viník ke kříži se škrabe, vždyť„„vždyť já neřek’ přecpřec, které obce týká se ta věc, ani že náš ctěný vážený pan představený je snad ňáký beran bezhlavec!““ „Mlčte! nejsme hluši!“ – zahřmí zpět mu v uši, „ani hloupí tak, abyste nám mohl vytřít zrak! 141 Co se vašich „vejšplekcí“ pak týče, nešťastníče, ví snad každý z obecních nás hodnostů, že to padá zrovna na našeho starostu!starostu!“

Básně v knize Silvestriády: