Sylvestr „in partibus infidelium“.

Sylvestr „in partibus infidelium“.
(Jeviště zatemněné. V popředí sedí s obou stran malého stolku dva páni, na stole láhev s vínem a sklenice. Za stolkem v pozadí jeviště musí býti připraveno vše k pozdější fantastické proměně.)
1. pán. Nejsme-liž tu pěkně za větrem, ve „Snu“ Lysandr jak s Demetrem? 2. pán. Vlny sylvestrovských divých rejů nedotknou se nás dvou samotejů. 1. pán. Jako skalní orli s výsosti hledíme my na ty hlouposti. 2. pán. Smějem se těm hlavám nevšedním, jež tak hraj’ s dnem v roce posledním. 1. pán. Místo rozumného přemítání v bláznovském noc tráví ludrování. 2. pán. Zpívaj’, hlučí, hrají dětské scény, pomáhaj’ si tím prý od migrény, zatím člověk mozkem nadaný – 1. pán. Nesmysl v tom zří jen vybraný. 2. pán. O půlnoci koruna pak všeho: 1. pán. Špatné toasty – 2. pán. z „ditto“ šampaňského. 1. pán. Na nový rok pravidlem se stává – 2. pán. Že je z moudrosti té bolí hlava. 1. pán. My jsme bohudíky chráněni – 2. pán. Všeho toho blou- i bláznění! (Oba zvedají sklenice, ťukajíce si na zdraví.)
1. pán. Sedíme tu takřka potmě sic – 2. pán. Jen když jasno v hlavě – co je víc? 344 1. pán. Ostatně se nemáme co bát, že nám hrozí ňáký atentát. 2. pán. „Sylvestr“ nám ocet „neosladí“ – 1. pán. „Nový rok“ též o nás nezavadí; kdež by se tu chudáček jen vzal? 2. pán. Zde proň neupraven trůn ni sál. 1. pán. Ani vděčné uši, ani oči vstříc mu, tatrmánku, neposkočí. 2. pán. Jsmeť zde rádi, když nám pokoj dá; ať si jinde na „jukanou“ hrá. (Hodiny odbíjí za scénou půlnoc.)
1. pán. Aha! už se pere „starý“ s „mladým“. 2. pán. U nás úkazem to napořádým. 1. pán. Co teď všade jinde hulákání – 2. pán. U nás nezacinká sklenka aniani. 1. pán. K čemu též? Co konečně je rok? Kapka v moři – 2. pán. pouhý vrabčí skok – 1. pán. Jiskra v kovárně – 2. pán. v pralese list – 1. pán. Tečka v knize – v níž svět nezná číst. 2. pán. Tomu dělat tolik oslavy – 1. pánpán. Mohou bloudi jenom bez hlavy. U nás zde proň ztracen každý hlas. (Dítě v hadrech objeví se pojednonpojednou z podstolí na druhé straně a osloví přítomné z nenadání.)
Dítě. Kupte, páni, sirky, prosím vás. 1. pán. Kde jsi se tu vzalo, škvrně ty? Dítě. Kupte sirky – pravé – „lumety“. 2. pán. Kdo jsi? co tu chceš v tak pozdní době? Dítě. S „přátely“ chci porozprávět sobě. 1. pán. Která matka tebe zrodila? Dítě. Věčnost sem mne na svět posýlá. 345 2. pán. Toť se o tě nemateřsky stará! DítěDítě. Nedbá toho mysl moje jará. 1. pán. Že to trpí slavná policie? Dítě. Té to teprv pravou legrací je. 2. pánpán. Proč pak tedy obtěžuješ nás? Dítě (dětsky naivně – jako na začátku). Kupte, páni, sirky – prosím vás! 1. pán. K čemu? k čemu, otrhánku milý? Dítě. Abyste si na mne posvítili. 2. pán. (vezme od dítěte sirky a škrtá). Uvidíme, tuším, čistou myš! Dítě. Nic víc,víc nežli mne a moji skrýš! (Pán rozžehne sirku – jeviště ozáří se magickým světlem; dítě objeví se pojednou co nový rok v oděvu fantastickém, poodejde do pozadí, kdež usedne na trůn ve výklenku neb malé jeskyni zářící zlatem a drahokamy. Vše to bylo před tím zastřeno tapetou.)
Nový rok. Tu jsem jako jedno lilium – in partibus infidelium! Kterak jste se, páni, zaříkali, co jste řečmi prachu nadělali, chtíce dokazovat sami sobě, že jste jedináčky v naší době. Kterak jste se Sylvestrákům smáli, divnými je jmény poctívali, byste dodali jen velkosti vlastní svojí chlubné moudrosti. (Oba páni vyskočí a postaví se za své židle.) Nový rok prý vůbec do skonání sem k vám neměl páchnout nohou ani – není-liž to věru, pro zasmání? Nuže, vězte, mudrlanti rázní, každý svou že měrou tady blázní; 346 jedni odbývají jásotem „Sylvestra“ a druzí hlásotem, kterýž, když je zle, to také spraví, z nouze vás že baví a nás slaví. – Béru málem za vděk – proto sám přec jen budu vládnout také vám tři sta šedesát pět dní – neslevím vám ani poslední – rozumíte? – ani poslední! A že slávu žádnou nevoláte, sám to obstarám i tentokráte, volaje si – (hleďte na pokrok!) Zdráv buď pán „já“ – k službám – Nový rok! (Oba páni s komickými rozpaky druh na druha pohlížejí; dítě se vesele směje.)
(Za scenou „tuš“, jásot a cinkání sklenic.)
347