Pravé slovo.
Často hledám v mocném ždání,
v úsilovném přemítání
slovo pravé,
břitké, žhavé,
jež by strasti vyjevilo,
v nichž se duch náš potácí,
jež by bouři ulevilo,
která v nitru burácí.
A tu slovo kmitne v čele,
slovo zvonivé a skvělé,
hrot má řádný,
důraz pádný,
jím se trhá chmůra hustá,
brání život, chrání čest –
Ale nemluví jím ústa,
mluví smělá mužná pěst.
[24]
Marně, marně! Pro nás není
v tomto slově vykoupení.
Rozum váže
chtivé páže:
Nestihlo by lebku vraha,
proklálo by vlastní hruď –
Jenom vroucí, pilná snaha
přítomnosti slovem buď!
25