LETNÍ VEČER.*)

Svatopluk Čech

LETNÍ VEČER.*)
Ó krásná chvíle, kdy své zlaté řasy den letní sklání na ospalý zor a v usmívání ještě libé jasy posílá v luh a řeku, sad a bor; kdy srpy tichnou v ladném strání sklonu, jen žab a cvrčků píseň tichá zní a snivý hlahol kostelního zvonu kraj prochvívá svou hudbou večerní! Tu myslívám: Již dosti trudu, znoje mně život přinesl – jsem unaven; kéž ukončí se, dozní žití moje tak lahodně jak letní tento den, v tom zlatém úsměvu, v tom vábném klidu, v té tiché písni, jež mi duší vlá, kéž přejde v noc, kde toužebnému vidu hvězd nesmrtelných krása vzplápolá! ——— *) Ve „Květech“, 1881, pod pseudonymem J. Stára. – Tato báseň jakož i jiné z následujících byly napsány k obrazům, jchžjichž reprodukce „Květy“ přinesly – jsou tedy verše zpola příležitostné, které zde podávám jen pro úplnost díla, jež má býti celistvým obrazem mé dosavadní literarní práce. Zároveň poznamenávám, že v témž období 1881–1897 vznikly mé cykly menších básní „Jitří písně“, „Nové písně“, „Písně otroka“ a „Modlitby k Neznámému“, kteréžto cykly vřadím do jiné části Sebraných spisů. S. Č. [217]