MATKA.*)

Svatopluk Čech

MATKA.*)
Své štěstí všecko chová v objetí – – Ó, dřímej, zlaté dítě! Snů vlídný anděl k tobě přiletí a hebce zacloní tě křídloma z červánků a duhy, ve hvězdné unese tě luhy; a když mi navrátí pak tebe, snů pásku sejme s očí tvýchtvých, tu vstříc ti svitne druhé nebe z radostných očí mateřských. Mé ráje zašly. Žal a tesknota mne trpkým vzdechům učí. Však tebou jitřní blaho života zas tisknu do náručí. A když mé srdce blízko cítí srdéčko tvoje sladce bíti, ——— *) Ve „Květech“, 1883, pod pseudonymem J. Doubrava. [232] tu vždy jak vánkem nové vesny se ňadra moje zachvějí a duší zazvoní ruch plesný, roj zlatých snů a nadějí. Tu na tvé čílko v rajském pocitu můj žhavý ret se chýlí a vlhké oko k nebes blankytu s modlitbou vroucí pílí: Mně nechať ze své klenotnice Bůh neskytne dar žádný více, než po života krušném boji na skráně lesky stříbrné – a v náhradu ať hlavu tvoji vším světa štěstím zahrne! 233