U MOŘE.*)

Svatopluk Čech

U MOŘE.*)
Tiše vzdychá dívka lepá, k ní brat malý přitulen; opodál v břeh nízký tepá smaragd vln a stříbro pěn. „Sestřičko, pojď dolů k moři, budeme si v písku hrát – jak jsou krásné vlny jasné, jak mám dobré moře rád.“ „„Není dobré, hochu milý! Moře nevlídný je brach, nestálý a potměšilý, plodí hoře, bídu, strach, lodě tříští, plavce hubí, chová nestvůr divých rod – srdce vroucí, k sobě lnoucí dělí spoustou chladných vod.““ „Ne, ne!“ hoch si moře brání. „Ty ho sama v lásce máš – proč den každý k jeho pláni dlouho, dlouho pohlédáš! ——— *) Ve „Květech“, 1886, pod pseudonymem V. Šíp. [267] Krásná, dobrá je ta voda, ze srdéčka rád ji mám: hojně v písek pestrých misek přináší mi k pěkným hrám.“ Dívčí oko v dálce tkvělo... Z modra vysvit’ plachty běl – Zaplesala, v dětské čelo polibků déšť zapršel. „„Pravdu řek’ jsi. Dobré moře! Již se k němu dejme v let – Tobě skytne mušle třpytné a mně lásky celý svět!““ 268