SOUMRAK U MOŘE

Viktor Dyk

SOUMRAK U MOŘE
I. I.
Nalevo širé zřím moře, napravo táhne se dýna. Příboj, jenž tříští se o břeh, mi cosi připomíná.
Po písku omytém vlnou reptaje nejdu a klna. Zamyšlen tiše si šeptám. Říkám si: devátá vlna! 9
II. II.
Vln osm potopí pouze, vln osm přeskočí. Vln osm vesele bije do prsou, do očí.
Vln osm nemá zlé moci, vln osm laškuje jen. Vln osm nemůže zmoci, devátá vezme tě v plen! Devátá vlna smete, s čím osm hrálo si, devátá vlna nese, však živé nenosí, devátá vlna zavře mdlá ústa na věky. A upíráš své oči na moře bezděky. 10
III. III.
Vlna se vzdouvá a týčí prvá a druhá a třetí, vlna se tříští a láme, letí a nedoletí.
Tmí se a odkudsi z hlubin nějaký osud tě volá. Rozběh’ se dobrodružně do moře úzký hrot mola. Tmí se a písčitou dýnou vede tě ještě tvá cesta. A maně počítáš vlny: čtvrtá a pátá a šestá. Ale jdeš odvahy plný vstříc kterýmkoli losům. A maně počítáš vlny, počítáš: sedm. A osm... Klajpeda, 1922.
11