LISTOPADOVÝM KRAJEM

Viktor Dyk

LISTOPADOVÝM KRAJEM
Listopadovým krajem jsem v tichu bloudil něm, listopadovým krajem, s květnovým úsměvem. Do napadalého listí list nový právě pad’. V té zemi nenávisti jak dlouho budeš se smát? Zafičel ostrý vítr, že zachvěl jsem se až. Zaskučel ostrý vítr: proč že se usmíváš? Snad nedořekneš větu, verš nedokončíš snad. Možná, že zítra tě smetu. Jak dlouho budeš se smát? 43 Pták nezatíká v křoví, žert nezní veselý a větru neodpoví než lovců výstřely. A mohu chápat skromně, co jak bič zasviští. Ten listopad je pro mě a květen pro příští. A přece rád bych se usmál do bouří, do zmatků. Nechtěl bych po sobě nechat podzimní památku. Ať o mně kronika jednou víc než to nepoví: Pronesl jesení chladnou svůj úsměv májový! 44