VI. SMRT ALEKSANDRA.

František Ladislav Čelakovský

VI.
SMRT ALEKSANDRA.

Potuchly hvězdy na nočním nebi, Pochmuřila se i jasná luna – O noci, noci, černá noci! Tys nesypala, černá noci, Z perutí mraky po šírých polích, Ani husté tmy do pustých lesů; A tys sypala, černá noci, Těžký zámutek po naších krajích, Do ruských srdcí hoře veliké! Ach, na jižní straně blízko moře, Blízko toho moře Azovského, A tož ve městě Tahanrohu, Nepláče anděl nad zpustlým chrámem, A máť-carice Elisaveta 23 U tisového smutného lůžka Slzy prolévá nad mrtvým tělem Cara dobrého, bohumilého, Aleksandra otce laskavého. Ona pláče – pláčem tiché řeky, A za ní ruský, pravoslavný národ Zbouřených moří vlnobitím pláče; Moře snad se utiší – řeka neustane. 24