XV. UDOBŘENÍ.

František Ladislav Čelakovský

XV.
UDOBŘENÍ.

Vy mé pěstounky, milé matičky, Vy družky moje, krásné děvičky, Povězte vy mně, známo-li vám, Jak dlouho trvá ranní rosa, A na nebi duha, a hněv lásky? Já s milým druhem pohněvala se, A na milého rozhněvala se, Já k němu, on ke mně nemluvil více, Ani dvě slova, ani půl slovíčka; Věrnou jsem lásku pod sníh zakopala, A na sněhu jsem svůj hněv zapsala, Svůj hněv zapsala, druha se odříkala. 43 Zavanul teplý, jarní větříček, Sněhy roztanuly, hněvy odplynuly, Zakopaná láska v kvítky vyrostla, A jisté ve kvítky červené a modré. Byl den a byla neděle radostná,*) Já záhy ráno mladička vstala, ——— *) V noci mezi bílou sobotou a velikonočním božím hodem (svjataja nedělja) v Rusích, zvláště pak v Moskvě veliké slavnosti a radovánky svůj počátek berou, trvajíce potom přes celý týden. Této noci vše se valí do kostelů v nejpěknějším oděvu, tak že všecky chrámy a zvláště hlavní ve Kremli, kde sám metropolit služby boží koná, lidstvem naplněny bývají. Kdokoli do chrámu vstoupívstoupí, rozsvítiv svíčku v ruce ji drží; tichost panuje kolem až do dvanácté hodiny, kdežto kněz hlasitě třikráte zvolá: Christos voskres (vstal z mrtvých), čím znamení se dává k slavení hodu velikonočního. Tu vše veselejšího pohledu nabývá; druh druhu štěstí přeje a pozdravujíce se vespolek: „Christos voskres“ – načež druhý: „Istinnoje voskres“ (opravdu vstal z mrtvých) odpovídá, líbají se staří mladí, slíční neslíční, chudí bohatí vespolek, a nikdo druhému, buď on kdokoli, políbení tohoto neodpírá. Tak to i po celý budoucí den na potkání se děje, kdež i malovaná vajíčka (pomláska naše) se rozdávají. Viz: Richters russ. Miszellen I. str. 153 a d. 44 Na ulici jsem milého potkala: „Christos voskres“ k němu promluvila, K němu promluvila, oči sklopila. „Istinnoje voskres“ milý odpověděl, A odpověděv v usta políbil. Vy mé pěstounky, milé matičky, A vy družky moje, krásné děvičky, Bude se jasné slunce mrakem pokrývati, A nikdý s milým více milá se hněvati. 45