XX.
VYSLECHY.
Blízko matičky kamenné Moskvy
Zelený se pyšní pahoreček,
Na tom na pahorku stavení stojí,
Stojí staveníčko nevysoké,
O dvou sloupech z dubu tesaných,
A na sloupech klenový trámec,
Na něm visí petlice hedbávná;
Petlicí ostrý vítr pohybuje,
A pusté staveníčko prohvizduje,*)
———
*) V ruských národních zpěvích nenajdeme snad nikdý šibenici svým pravým jménem pojmenovanou; zpěvák raději tímto aneb podobným způsobem staveníčko to opisuje.
54
Hvízdá on vítr na dobrého mládce,
Hvízdá na bujnou jeho hlavičku.
Což ve Kremli ve slavném hradu
Sedí Car hrozný na strašném soudu,
A před ním stojí v těžkých okovech
Dobrý mládenec, otecký syn. –
„Ty pověz mi jinochu, lesní synku,
Z kteréhos rozen města nešťastného,
Čího jsi otce, a čí máteře,
Čemu jsi v lesích loupež tropil,
A kdo jsou tvoji společníci? –“
„Povím ti, má naděje, velký Care!
Povím já tobě věrnou pravdu,
Já mládec rozen z Novahradu,
V žalosti prošel věk dětinský,
V trápení hrozném léta mladá;
Čiliž v lidech lidí nebylo,
Od domu k domu, z města do města
Že jsou mě jinocha odháněli?
Nebylo matky, otce, ni bratrů,
Ani na světě příbuzného;
Byla jediná stará teta,
55
A stará teta, chudá vdova,
Chudá byla vdovička-doubravička.
Ta mne přijala k sobě mládce,
Chudým mne jídlem opatrujíc,
Chatrným šatem odívajíc,
Ale velké síly doubrava udělujíc.
Stromy jsem shýbal k syré zemi,
Vlky trhával ve dvě půle,
I tato pouta z ocele dobré
Já sílou ve dvé roztrhuji;
Leč bídu nebylo přelomiti.“
I podivil se divu Car hrozný,
Všickni bojaré polekali se,
A dobrý mládec mluvil dále:
„Ach, bídu nebylo přelomiti!
Já vozy v doubravě zastupoval,
Já bohaté kupce zaskakoval,
Bral zlato, stříbro, všecko zboží,
A živé jsem hlavy nikomu nebral.
Ty rozsuď, má naděje, velký Care,
A ne po hněvu, – po milosti;
Miloť dobrému Caru, slunci jasnému
I chudoby temný život osvěcovati.“
56
Jak se zamyslil pravoslavný Car,
Nad slovy smělými a pravdivými,
A zamysliv se mládci milost dal,
Slovem carským na vůli propustil.
I sloužil on Caru dobrý mládec
Pravdou i věrou i velkou sílou;
I stal se udatným Jezaulem,*)
A brzo slavným Atamanem,
Byl mládec Nikita Ivanovič.
———
*) Jezaul, první důstojník po Atamanu, neboli Hetmanu kozáckém.
57