IDYLA NA BŘEHU MOŘE.

Emanuel Čenkov

IDYLA NA BŘEHU MOŘE. Menton, 1908.
Jak stříbra kaskáda kruh slunce plane nad tichem azurným, v němž zpívá vln jen kvil; ve spráhlou duši mou dech svěží vane s té louky modravé a dálné na sta mil. A mezi balvany kol rozmetané, kde pěnami se tříští moře plné sil, hoch snědý zavedl dva koně vrané a v příboj sněživý se na nich přebrodil. A hřbety koní těch se chvějí bázní v tom moři nesmírném s vod chladnou lázní – i v děsu couvají, kopyta v písek boří, neb ve vln příboji a démantovém střiku sta mořských ořů teď se na ně vzpíná v šiku a v hřívách duhových vil nahá těla hoří! 36