DŮM BLÁZNŮ

Viktor Dyk

DŮM BLÁZNŮ
Toť smutný dům a pod šílenství mocí. A v očích bláznů cos’ tě vyděsí. Bloud vzpomenout’ chce na sen přešlé noci; na čelo ťuká: nevzpomene si. A jiný blázen ještě více šílí. Na večer záchvat vždy ho přepadá. Červánky ranní vidí v onu chvíli, kdy pro nás všecky slunce zapadá. Beznohý čeká, polnice až zazní... Ó, jak jsou směšní všichni tito blázni, nemoudré děti, péče nehodné! Jak směšní v čas jsou, kdy se stíny dlouží, jak směšná Carmen vadnoucí, jež touží po muži, jenž ji z lásky probodne! 15