Na kraji lesa.

Jan Červenka

Na kraji lesa.
Ve trávě slavík ještě zpíval a květ byl již pln krůpějí. Tys u mne stála, já se díval bříz nachýlených alejí, jak rázem celý háj se stmíval. [49] Pak na tě lístek padl s výše, tys ke mně stoupla těsněji. Zde čekat budem, řekla’s tiše, až červánky se zaskvějí. A vlas když větřík v líc ti svanul, zas hleděli jsme do oblak, z nichž červánků svit rudý kanul V tvůj velký, modrý, snivý zrak. V tom splašen vylít’ z keře pták – A ret můj bázní na tvém zplanul. 50