Z rána.

Jan Červenka

Z rána.
Keř kvete, rosa na něm visí a padá zvolna v krůpějích. Den mladý slunce ze sna křísí a v listech žárem šípů svých se s krůpějemi v stříbro mísí. [59] Vstaň, nad ložem ti kanár zpívá, mně milejší však je tvůj smích! Vstaň, kyň mu malíčkem, by ztich’, a zasměj se, má vílo snivá. Já rád bych viděl, v záři ranné když stříbrem svítí vlhký list, čím tobě slunce v oči skane? Ó, v zraku tvém, jenž tak je čist a nocí plá jak amethyst... V tom jistě celé nebe zplane! 60