Když den se nachýlí...

Jan Červenka

Když den se nachýlí...
Když den se nachýlí a ke rtům noci kvapí a v zlaté záři hvězd se tichý večer ztápí, tím květem růžovým, jejž líbáš, byl bych rád... Však štěstí tvé mne více trápí, než kouzlo všech tvých vnad. [71] Neb aspoň, v červáncích když zplane jitro chladné, tvé růže kvetoucí být listem, který vadne, jejž zničí ruka tvá, by stonek zůstal čist... Mám strach, že všecko štěstí padne tvé kráse za kořist! 72