U OKNA.

U OKNA.
Od lesa cesta zasypána, kam půjdem? Všude led a sníh! Tvá jizba koberci je stlána a jemná vůně vane z nich. Mně jest tak volno u tvých nohou a venku nebe pod mraky. Ty každé chvíle spadnout mohou. Kam jít? Ach, jaké rozpaky! Shoď kožíšek svůj atlasový, nač ukrývat svůj půvab v něm! Ať padá sníh na domů krovy, my doma v teple zůstanem! 58 Blíž okna usedneme spolu v klín starobylých lenošek a budem zírat do údolu a poslouchati větru skřek. A budem čekat utajeni ve měkké záclon okraje, až potok v stínu vrb se zpění a sníh po stráních roztaje. Až jedle na pokraji lesa v šat jasnější se oděje a pták, do hnízda stéblo nesa, nám v okno skočí z aleje. Však nyní směle blíže sedni, mým loktům více vlády přej, své ostýchavé zraky zvedni a lásce mé se nevzpírej. Viz, jak se venku k sobě tulí ti malí ptáčci na sněti. Pst! Tiše! Kdybychom se hnuli, již poplašeni uletí! A přece k našim oknům dolů sám anděl za příklad je slal, že máme svorně nésti spolu, jak oni, rozkoše i žal. 59 Nuž čiňme, jak nám oni radí, tvá ručka drobty vzdá jim dík. Vždyť ani jaro nenahradí nám sladký lásky okamžik! 1885
60