KOS.

Jan Červenka

KOS.
Nad hnízdem v listech malin skrytém ve světlém koutě doubravy vždy písní rozechvělou citem svit rána první pozdraví. Jak tony flétny doubravinou zní jeho píseň veselá a melodií stále jinou a jak by konce neměla! Pro taje hvozdu, lesů divy, pro smutek zim i jara vděk on vždy a všude lyrik snivý má hravých písní dostatek. 62 Od rána k večeru je skládá vždy z nových veršů, nových slok a neví, co je s druhy váda o původnost, či formy krok. On zpívá sobě, družce svojí a tomu, kdo chce poslouchat, co má, tím rád se upokojí a s večerem jde klidně spat. On nestydí se za své zvyky, vždy vesel nese žití los a nestará se o kritiky, dost maje na tom, že je kos! 1885
63