HRA SVĚTLA.

Jan Červenka

HRA SVĚTLA.
Svit žhavých červánků již zvolna dohasíná. Pod snětí příkrovem, ve stínu podél řeky, kde dlouhá řada vrb se v hustou klenbu spíná, je trávník zrosený a jako hedbáv měkký. Hle barva oblohy již bledá jest a siná. Zde čekám v úkrytu. Po stezce od paseky vždy samu vídám ji sem chodit za večera, neb chata otcova i les je nedaleký. Však dnes již temno jest a mlha vstala šerá. A přece! Přišla! Ah! Toť její krok byl smělý! Já slyšel, jak se tmou tu v keřích mihla kdesi i kterak zazvonil zpěv na rtech její vřelý. Však sotva ozvěnou jej vrátily zas lesy, tu měsíc vesele se prodral mraků směsí – Aa stříbra záplavou kraj náhle zplanul celý. 1883
95