HARFA.

Jan Červenka

HARFA. PANÍ HANĚ KVAPILOVÉ.
Harfa – měkká lidská duše, život na ni hrá. Jeho drsná ruka suše struny napíná, bije v ně a rve je hluše. Harfa naříká a kvílí, až ta ruka zlá v divoké a kruté chvíli struny spřetrhá. Nu, co s tebou teď? Slyšíš? Máj na dvéře ťuká! Žádná odpověď!... Naposled se pohne ruka a ta harfa sladkozvuká Padá mezi smeť. 107