Jediný pohled.
Moje paní, moje paní –
díky za Váš pohled vřelý!
V jeho měkké, svaté záři
oči mé se otevřely.
15
Byl to jediný jen pohled,
ale čistý, jako ranné
slunce, pohled, za nějž člověk
jako stín se věrným stane!
Byl to pohled, který svlaží
srdce, jak déšť sprahlou zemi,
který naplňuje mírem,
touhami a nadějemi.
Pohled, který rozsvěcuje
v snění světel miliony,
pohled, při němž duší táhnou
velebné a sladké tony,
Jako hymna, jejíž velký
obsah člověk sotva tuší,
oči zamyká a mlčky
naslouchá jí celou duší.
16
Byl to paprsk slitování
s trůnu Boha spadlý na zem,
byt to teplý vánek jara
pro srdce ustydlé mrazem.
Byl to pohled, který z duše
nic na světě nevytlačí,
pohled, za který se na smrt
s rozkoší a hrdě kráčí....kráčí...
Pohled, který kdybych mohl
rozděliti mezi chudé, –
každý jeho částkou malou
do skonání šťasten bude.
17