KVĚTINĚ.

Jan Červenka

KVĚTINĚ.
Květino bílá, před dávným časem uvadlá, uschlá a spráchnivělá, ta, jež tě kdysi spjala svým vlasem, dávno již na tě zapomněla. Ty na mém stole chvěješ se nyní, blížíc se pomalu rozpadnutí, co květem čerstvým zdobí se jiní z vlasů těch, štěstím ovanuti. Práchnivěj dále, květino bílá, brzy se rozpadneš v popel a prach, odlesku lásky, památko zbylá z dob, které žijí v upomínkách. [26] Navrať se v plíseň, památko vonná, kterou tě dlaň ona poskvrnila. Světějšíť hrob tvůj, než ruka ona, jež chrám mé duše rozdrtila. 27

Kniha Ztišené vlny (1886)
Autor Jan Červenka