PÍSEŇ O ŽIVOTĚ.

PÍSEŇ O ŽIVOTĚ.
Vždy, za noci i za dne, v zář léta, v zimy chlad, kam oko mé bloudíc padne, zřím tajnou ruku psát’: – Ten život náš je bídný a my jím rádi jdem’ dát’ za jeden úsměv vlídný se ubít’ kamenem! – Ó přelude a klame, dím trpce na zjev ten. – Viz radostíradostí, co jen máme zde v žití každý den! Co každá chvíle blaha a štěstí přinese! Kam ruka tvá jenom sahá, tam souzvuk ozve se! [28] – Tys’ blázen, bloud a snílek a nevíš sám, co chceš. Pro několik štěstí chvilek rád na popravu jdeš. Ten život; láskou slazen, je sen jen bláhový, jsi snílek a bloud a blázen! vždy cos mi odpoví. A tu se marně bráním a zraky odvracím a nad knihy list se skláním, bych zapomněl, co zřím. Však sotva přešla muka a klidu krátký čas, tu znova zas píše ruka a znova zní ten hlas. A jak by vyšel z hrobu, kde věčný vane chlad, dí studeně v každou dobu a hučí odevšad: – Ten život náš je bídný a my jím rádi jdem’, dát’ za jeden úsměv .vlídný se ubít’ kamenem! 29