VEČERNÍ CHVÍLE.

VEČERNÍ CHVÍLE.
Večera chvíle, teskné, zádumčivé, bolesť i touhu věčně budící, tajemně tiché, posvátné a tklivé, Aeola harfou smutně lkající. Večera chvíle slzy vlahé rosy plačící k zemi sluncem zlacené, prsa má v srdci odlesk váš si nosí, ve hrobu tužby pro vždy ztracené. Zůstaňte u mne, usínejte se mnou, plačte jen dále slzy loučení, budeme spolu čekat’ na noc temnou, na noc, již nic a nikdy nezmění. [52] Budeme spolu slýchat’ lesů dumy, budeme sčítat’ dráhy spadlých hvězd, na prahu chrámu zvráceného v rumy, pustého chrámu, jenž v mé duši jest. Však i z těch rumů promluvíme k Bohu, naposled ještě, noc než přikvapí. Vy – tichým vzdechem, a já tak, jak mohu, – úsměvem chladným pro své útrapy. 53