S PADAJÍCÍMI KVĚTY.

Jan Červenka

S PADAJÍCÍMI KVĚTY.
Se stromů květy padají růžové, bílé a rudé. Vidím je padat a potají ptám se tě: – Jak asi bude, jak asi bude, anděle, v podzimu dobu chladnou až mojí touhy nesmělé uvadnou květy a spadnou? Jak asi bude jedenkrát, až tvoje srdéčko mladé ucítí, vzbouřeno v sladký chvat, kterak se láska v ně klade? Až tvoje oko, jehož svit dotkl se mého čela, pro mne jen pohled bude mít’ chladný a lhostejný zcela? [72] Jak asi bude? Naposled přijdu se rozloučit k tobě, sesbírám každý ten spadlý květ na pustém nadějí hrobě, klidně pak dám se s hrstkou jich unášet žití řekou, abych měl aspoň z citů svých pod hlavu podušku měkkou! 74