PÍSEŇ.

PÍSEŇ.
Vše kolem sebe jen o kráse vaší za dne i noci slyším vyprávět Nad vše mi drahé byla jste mi dražší, – teď bez vás je mi pouští svět! Za dne i noci vzpomínám té chvíle, kdy vaší ruky dotkl se můj ret. Mně byly vším ty vaše ruce bílé – teď bez vás je mi pouští svět! Když večer spolu šli jsme alejemi, jak rosa v květu třásl se váš hled. Já hleděl na vás, štěstím, láskou němý, – teď bez vás je mi pouští svět! [85] Zde v žití člověk na vše zapomíná, však v snech mých vždy váš obraz bude tkvět. Já při vás touhou chvěl se jako třtina, – teď bez vás je mi pouští svět! Mnou nehne víc ni cit, ni touha žádná, můj duch jen k vám se stále vrací zpět, pro všecko jiné jest má duše chladná, – vždyť bez vás je mi pouští svět! A kdyby přišla Bůh ví která žena a dávala mi vnad svých první květ, má duše zůstala by nezměněna, – vždyť bez vás je mi pouští svět! 86