Odjíždějící ve tmě kočár.
Tak se vám často stane v noci, když bdíte
ve venkovském dřevěném domku s okny otevřenými,
že po silnici zahrčí kočár... Parami šedivými
se vzdaluje, oblázky drtí ve tmě! A z tmy té,
z té tiché tmy vylamuje se hrčení hbité,
zvuk podkov z dálky se ještě ozve. A už mdlými
jen vzmachy zvuk čeří vzduch. A už jimi
les třese se vzdálený, a ticho tím hrčením zryté.
Vy tušíte pole, jak nyní voní. A stromky,
vy tušíte, jak se kývají. V dálce se bělají domky,
za lesem domky bílé... A vás jímá žel!
Vy jdete k oknu, okno zavíráte,
ne slzy, mžení jen v svých očích pro ten cit máte,
jak by vám milenku ten kočár odvážel...
[28]