VEČER V KVĚTNU.

Karel Červinka

VEČER V KVĚTNU. – M. W. –
Je večer v květnu. Mha se valí spěšně ve svěží vzduch, v němž slunce dohořelo, na stráních ještě bělají se třešně, a vlahý vítr ovívá mi čelo. Zas přede mnou se vlní nízké žito, déšť na cestě se v kopyt otisk nalil. Už vyšel měsíc. Mléko mlh je slito, a koroptví křik v mléku tom se vzdálil. Bzuk chroustů zapad’ v netušící uši, a netopýrů let se třásl tichý od statků ve vsi postříkaných tuší sem přes rozmoklé, zamodralé líchy. 17 A já jdu sám. A myslel jsem, že vzlétnu, a život, život přitisknul mě k zemi, unaven, zemdlen sám tu kráčím v květnu, sám kráčím tu, sám opuštěn a němý. Sám kráčím tu, sám kráčím bez pomoci, stesk nevýslovný rozlévá se ve mně. Bzuk chroustů dál se třese tichou nocí, květnovou nocí dál se třese jemně... 18