VEČER U RYBNÍKŮ.

Karel Červinka

VEČER U RYBNÍKŮ.
Už západ krvácel. A na jaře to bylo. Ve proudech zářících se slunce na zem lilo a jemně splývajíc, do korun padlo stromů, kol tichých rybníků když kráčeli jsme domů. Žab teskné kvílení se chladným vzduchem třáslo, u splavu nízkého, kde stádo krav se páslo, v zeleni rákosin to zašplounalo časem, pasačka zpívala si kdesi tichým hlasem. Kdes v polích koroptev se ozývala ještě, a trávy svítily po jemné sprše deště, jenž brzy s poledne tak drobounký a tichý za slunce jarního sem skrápl v les a líchy. My sedli u splavu a dívali se v snění, jak barva krvavá se v šedivou modř mění 23 a bledne pomalu, a cítili, jak zvlhá nám tráva pod nohou, v niž padala už mlha. Tu vánek najednou sem zalét’ ve chlad rosy, vířil a kolébal se chvíli po rákosí, a vlny zlehýnka se jako prsa vzdmuly... To jak by oddechli si na dně utonulí! 24