PO ŽLUTÉM PÍSKU NAPOSLED...

Karel Červinka

PO ŽLUTÉM PÍSKU NAPOSLED..NAPOSLED...
Po žlutém písku naposled kdož slyšeli jste plaché krůčky její v stoletém parku odcházet a za ní kdož jste zřeli v beznaději – Kdy vodotrysku šplounání v noc pohřížuje svoje měkké zvuky, – kdy ještě cítit na skráni to měkké teplo malé ženské ruky... Nám lépe jest, nám zbude v duši stesk blouznivý, ač ani Čas slz v našich očích neusuší. Ne, že jsme žhavou touhou práhli, ten sladký cit se vrátí zas... že mohli jsme – a nedosáhli! 32