Ó, NEVĚŘ...

Karel Červinka

Ó, NEVĚŘ...
Ó, nevěř, vše že utišeno jest, a kdyby někdy řekly to mé sloky, lží je to, jež mi poskvrnila čest, a ke lži, dítě, nezbloudí mé kroky. Ne dítě, paní, vzácná paní již – ó, nevěř, nevěř – z duše kathedrály Madonna bílá nikdy nezmizíš, tam visíc jako jiné ideály. V šatečkách krátkých zpola dítě – však jak v dnešní době stejně žhavý zrak, jenž hladinu mé duše kdysi zpěnil... Podivné oči! Pichly hlouběji! Ukradly štěstí! Vzaly naději! A stejně planou! Čas jich neproměnil... 36