MINULÝ DEN.

Karel Červinka

MINULÝ DEN.
Den zavírá zas unavené oči, a večer už se do mé jizby chví, ta chvíle snění, samoty už vkročí v mých myšlének a snů mých tajemství. Ku stolku sedám, pokoj osamělý mě vlídným tichem zase přivítal. Den už jsem prožil – práce den to celý – jenž nevrle mé snění odmítal. A nyní mohu odpoutati orly svých myšlének a uvolnit svůj cit; – to sladké, co mi v ňadrech nyní horlí, pro krásu horlí, – pro to péro vzít’ – – Sám nerušen, sám porozuměv sobě, sám, věčně sám, když minul celý den, já oddychuji jako po porobě v den prvý, kdy je otrok svoboden. Bez knuty tvojí, živote, můj vládče, bez knuty tvé, jež dolehá v mé sny – V tom, co jest mé, mě opusť nyní, spáče, přej hašiš můj a sen můj nejasný... 58