FIALKY.

Karel Červinka

FIALKY.
Vlažnější už větry vály, a sníh mizel s městských střech, pomalu už rozkvétaly hyacinthy na oknech, ku konci se únor chýlil, citrónové světlo vylil března prvý počátek do ulic, v nichž zjevila se v toaletách jarních zase řada nových děvčátek. Náhle mě to obejmulo, z prudka mě to políbilo, jaro ulicemi dulo, zas to všecko kolem bylo jako dávno před léty, všecko se to rozjasnilo, pučelo to se květy; v hlavu mi to zajásalo, v nitru mi to pučelo, srdce co kdys rozdrásalo, ztichlo teď a mlčelo, 86 jara záchvěv náhlý, přímý, tryskal ve mně nadšeně, myšlénkami táhla mými vůně prvé zeleně, na studnu jsem vzpomněl v dáli v koutě sadu našeho – – v čas, kdy vlahé větry vály, hyacinthy rozkvétaly za března kdys slunného – – zalét jsem tam vzpomínkami, vzpomněl jsem, tam za horami – – pohlížeje do dálky – unavený poutník bludný, že u naší staré studny kvetou už zas fialky.....fialky... 87