MARNÝ KLAS.

Karel Červinka

MARNÝ KLAS.
Polní pěšinou jsem šel v čas, kdy kvetl mák, v modru nad mnou ještě pěl roztoužený pták, haslo slunce, chladl vzduch, ale ještě bzukot much kolkolem se chvěl. A jak úsměv slunce has, žabí skřehot jak z luk se ke mně z dálky třás, zabloudil můj zrak, na mezi jenž skorem stál sám a pole opodál na vysoký klas. Viděl jsem, že hrdě vzrost na té mezi tam, v trávách že je pouhý host, že tu vzpučel sám, zrno, jež sem zalétlo, vzklíčilo a vykvetlo, rostl druhů prost. 115 Jeho tady nezkosí někdy v ranní čas sekáč vyšlý za rosy v žlutý jitřní jas, teprv větru přívaly, až jej vozy povalí, jeho tělo roznosí. Padne tam, kde hrdě stál, hrdě rost a kvet! Přes něj klidně půjde dál v kolejích svých svět, souzeno jak bylo mu, zrní nedá nikomu, sobě kvet a zrál! 116