BARDŮV STESK.

BARDŮV STESK.
Tak dávno, dávno tomu! Vše kryje mlha šedá! Ani paprsku, ani paprsku již proniknouti nedá! – Ó časové, ó doby, proč ničíte i hroby? Proč smrti to má podléhat, co dávno zašlo tiše spat, – i v naději snad vroucí, že nový den – že nový den zaplaší tento šerý sen, a vzejde u jitro skvoucí...? 37 Proč ničíte i hroby těch, co všechno ve sny kladli, ach, ve sny krásné o světu, co vedli kvítky k rozkvětu, by nikdy neuvadly. By lidstvo na vždy blažily, – by hlásaly, co zažili ti, co je sili, co je sili do duše svého rodu, za pravdu, za svobodu!... A všechno, všechno minulo, a všechno, všechno zhynulo, ty květy odkvitnuly, a s vodou odplynuly ty hořké slzy přemnohé, co lily oči ubohé, – ta krev, co ňadra pnula, kdy nadějí se hnula! – Ni jeden rov tu nezůstal nám v širém, tichém poli, by dětem přísně vzpomínal ty dávné otcův boly, – by dětem přísně vzpomínal, jaký to bol, jaký to žal, když děti vlastní – děti vlastní! rostou pro nevoli... Ni jedna – jedna mohyla nám z bitev slavných nezbyla, by otcův děti učila, 38 jak pro volnosť a víru se umírá to v šíru, – jak těžko žít a hynout milo, kdy blaho vše nás opustilo, kdy jména česť nám odjal vrah, a šlape naši Matku v prach... Ó časové, ó doby, proč vzali jste nám hroby? –